Moje povídky

Stella, milovnice koní // díl 0.4

21. january 2012 at 17:08 | Ester :D
UPOZORNĚNÍ: Tuhle povídku jsem napsala sama a proto vás prosím o to, aby jste ji nekopýrovali! Když jí někde najdu, nahlásím toho dotyčného na admin blog.cz!

Jéje, dnes je ten den. Destiny má naštěstí plán, ale o tom až pozdeji. Ela už by se potřebavala pořádně vyskotačit, ale já nemám dnes čas ji vzít do lesa jen kvuli tomu "rande". Je mi jí líto, ale nemůžu si to nechat ují, hlavně protože si Destiny dala tolik práce s tím plánem "Stello, co jsem teď říkala?" "A-ehm-a..."

Takže takto to dopadlo: Dostala jsem od učitelky vynadaný a nevím co si bude myslet ten, který mě včera pozval. Snad ne to, že jsem fakt nahlavu a potom nepříjde a já tam budu jen tak stát. Uřčitě už jste zvědavý na Destinin plán: Dojde tam ona a omluví mě, že jsem se zpozdilaa zatím budu čekat za sloupem a ona mi ukáže znamení JÍT nebo NEJÍT a když bude zakuklený tak ukáže JÍT.

Bylo to hrozné! Oni mě našli jak se skrývám a začaly na nás házet balonky z voudou, byli jsme celé mokré. Potom se nám smály, že jsme jim na to skočily a my jsme rychle utekly do autobusu. To bude zítra hrozné, jít do školy všichni se nám budou smát a ještě k tomu dostanu vynadáno od mámi a táty, že jsem mokrá.


Stella, milovnice koní // díl 0.3

21. may 2011 at 16:14 | Ester :D
UPOZORNĚNÍ: Tuhle povídku jsem napsala sama a proto vás prosím o to, aby jste ji nekopýrovali! Když jí někde najdu, nahlásím toho dotyčného na admin blog.cz!

Tak dneska byla úplně normální matika, nic neobvyklého se nestalo, jen jsme si posílali papírky a mě přišlo: "Miluji tě Slello, dojdeš zítra po škole na hřiště? Nechi ti zatím říkat kdo jsem, ale pošli to Gábi a ona mi to pošle. Těším se na tebe" Vcelku mě zajímá, kdy by to mohl být. Třeba to bude vědět Destiny, ale myslím, že by jí to neřekl, protože ona mě vždy vše řekne. Ještě vůbec nevím jestli tam půjdu. A-no já prostě nevím jako to bude, jestli budu mít čas, protože autobus mi jede tak, abych to stihla do obchůdku pro koně a potom pokračovala domů. Ele už dochází dobrůtky, možná ho přesvětším (pokud s ním budu chtít být), aby se mnou jel do toho obchodu a potom se vrátil domů. Ale vůbec nevím kdo to bude a ani si nemyslím, že někdo hezký, protože já nematřím mezi oblíbené holky. Proč so obchůdku nezajdu dnes, pro případ? Ahh, já zapoměla ono je dnes zavřený. No a teď jsem toho tady nakecala! Takže to nazačáku článku změníme na: "Tak dneska byla "normální" matika, něco neobvyklého se stalo"

Tak jsem ráda, že už škola zkončila, papírky už nebyly, teď jen FAKT nudný hodiny. Teďka ještě počkám na Destiny, většinou jí to v šatně trvá dlouho. "Stello, už jdu!" najednou zavolá Destiny. "Ahoj!" pozdravím ji "víš o tom, co mi dnes přišlo pomocí papírku? Pozvánka na "rande", zítra na hřišti." Destiny celá vzrušená: "Fakt? A od koho?" Vypravám ze sebe: "Já-já n-nevím" Ona na to: "Tak to je zajímavý! A půjdeš tam, ikdyž nevíš, kdo tam bude čekat?" Váhavě: "Já nevím. Co bys udělala ty?" Destiny se zamyslí a potom ze sebe vypravý: "Asi bych se tam "vplýžila" a zkusila zjistit, kdo to je. Ale možná si schválně dá masku abys to nepoznala." Žádavým hlasem: "Destiny a půjdeš tam se mnou? Prosím." Destiny přemýšlý až začne: " Možná mám plán, ale..." Já na to: "Co?!?"............

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Stella, milovnice koní // díl 0.2

16. may 2011 at 19:54 | Ester :D

UPOZORNĚNÍ: Tuhle povídku jsem napsala sama a proto vás prosím o to, aby jste ji nekopýrovali! Když jí někde najdu, nahlásím toho dotyčného na admin blog.cz!

"Crrrrrrrr, crrrrrrrrrr!" zazvonil ráno budíček. "Jé, je čas vztávat." No, tak jsem se vyhrabala z postele a šla jsem udělat, to ca každý den. První jsem si šla rozčesat moje skoro po pas dlouhé, hnědé vlasy. Chvíli to trvá, protože jsou hodně husté. No, nakonec jsem si je sepla do culíku, ještě si obleču moje jezdecké oblečení a jdu rychle dolů. Bydlím totiš v půdním přístřešku, což je nad 2.patrem. Na snídani jsem si dala lupínky a mlého. Ještě jsem musela zajít za Elčou, abych jí vyhřebelcovala. Minule jsem vám zapoměla říct více o Elči něco více, takže vám to řeknu teď. Je zářivě bílá a hřívu má tmavě hnědou, jako moje vlasy. A když mu hřívu večer přetřu vodou má jí ráno vlnitou. Ještě jsem měla čas, tak jsem si Elču osedlala a chvilku se projela po tom malém okruhu. Najednou se tam zjevila kámoška,jmenuje se Destiny a jezdí se mnou do školy, tak jsem jí řekla, ať si ještě na chvíli osedná Sell. Kámošce se to strašně líbí, protože koníky doma nemá, ale rodiče jí nepustí na vyjížďky do lesa, ale já si myslím, že po čase jí to dovolí. Potom jsme jím daly seno a přidaly jsme jim i truchu mrkve, kterou má hlavně Ela moc ráda. Potom už jsem si zašla pro tašku a šli jsme s kámoškou na bus. Stihly jsme to tak akorát, a už jsme jely, bylo to asi 15 min., do menčího městečka. Je tam naše škola, ale co se mě tam nejvíce líbí, to je maličký jezdecký obchůdek. Jednou za čas tam zajdu a koupím tam nějáké pochůtky pro Elu. V buse jsme si s Destiny povídaly, jako pokaždé. Je suprové, že bus nám zastavuje hned u školy, ale má zastávku i u obchůdku. Tak jsme dojely a tam už nás vítaly na dvoře kámošky. Dvůr je před naší školou, ale je ohraničený plotem. Ale už zazvonil zvonek a my šli na hodinu....

Stella, milovnice koní // Mnou vymyšlený příběh

16. may 2011 at 16:20 | Ester :D

Čauky všichni,
Jsem si pro vás připravila povídku o Stelle, která má strašně ráda koně, ale zrovna teď má problémy s rodičema, co se pořád hádají a bojí se rozvodu. Tak doufám, že se vám bude líbit a podle hlasování v anketě se rozhodnu o pokračování ;D
Ester :D

UPOZORNĚNÍ: Tuhle povídku jsem napsala sama a proto vás prosím o to, aby jste ji nekopýrovali! Když jí někde najdu, nahlásím toho dotyčného na admin blog.cz!!
Já jsem Stella a je mi 14 let. Moc ráda jezdím na koních. Moje klisna se jmenuje Ela a jsou jí 3 roky, mám jí už od narození tokže od 10 let. Je moc poslušná a milá. Bydlím na venkově, tatže můžeme mít stáje hned za domem a tak to i je. Na ježdění máme takový malí okruh, ale já ratši jezdím na vyjížďky do lesa. Jinak, mám tmavší ,hnědé vlasy, dlouhé skoro po pas. Ráda je nosím v culíku nebo rozpuštěné. Mám je hodně husté a vlnité a takto se mi to líbí. Oči mám světloučce modré, takže září. Oblékám se jak se na jezdkyně patří, prostě taková ta jezdecká košilka, kalhoty na koníky, takové ty vysoké se dá říct holínky, ale já bych řekla kozačky. Do školy to mám trochu uzpůsobené. Halenka zůstává stejná, kalhoty také, ale boty mám nižší, sle pořád podobné těm jezdeckým. Do školy jezdím bohužel busem, protože kůň by neměl kde být, než bych skončila. No, ale nestěžuju si, jezdím busem s kámoškou, alespoň si popovídáme. Ještě něco jsem vám zapoměla říct, jsem jedináček a bydlím s mámou i tátou, ale tomu asi už moc dlouho takto nebude, protože se rodiče pořád hádají. Tento dům je hlavně mámy a táta by tu asi zůstat nechtěl, má ratši města, už takto se mu tady mo nelíbí. No, ale snad todiče zůstanou spolu. Tohle by bylo asi vše o mě a můj příběh bude pokračovat později.
 
 

Advertisement
_ Hafici.cz Miciny.cz Konicci.cz

_Hafici.cz Miciny.cz Konicci.cz

_